Tento příběh se odehrává v městečku Dubí. Dubí není moc velké město, je takové střední, ale má vše, co by město mít mělo. Tak třeba školu, školku, večerku atd.
Prvního července, začátek prázdnin, den, kdy Denny a Luna šli na zmrzlinu. Cestou si spolu povídali, a když došli k cukrárně, tak byla zavřená. Byly zavřené všechny obchody a nikdo nikde, jako by se všichni vypařili. Dennymu a Luně to bylo divné. „Půjdeme domů?“ Zeptala se Luna Dennyho. „Co jiného nám zbývá, když tu nikdo není,“ odpověděl Denny sklesle.
Když došli domu, tak tam také nikdo nebyl, ale na stole ležel dopis, ve kterém bylo:
DENNY A LUNO, KDYBYSTE NÁS HLEDALI, JSME NA LOUCE BRADAČKA. TAK TAM PŘIJĎTE. NĚCO SE STALO, VŠICHNI TO MUSÍ VĚDĚT.
AHOJ MÁMA
„To neznačí nic dobrého,“ řekla nejistě Luna. „Jdeme tam,“ řekl Denny a vzal Lunu za ruku a běželi na louku. Když doběhli k louce, tak tam všichni stáli. Denny v davu našel svou matku a hned se začal vyptávat. „Co se stalo, proč jste tady?“ „Pšš, dozvíš se to,“ řekla mu maminka. Denny se už na nic jiného nevyptával a poslouchal.
O dvě hodiny později se Denny i Luna dozvěděli, že z vesmíru padají papírky s dopisy. V každém tom dopisu je úkol. Když ho dotyčný nesplní do určité doby, tak zemře. Buďto ho někdo zabije, a nebo usne a už se neprobudí.
O týden později. V předešlých dnech se nic nestalo, ale dnes, v pondělí už zemřeli dva lidé. „To není možné, nikdo neví, kdy to dopadne i k nám. Neboj se, Luno, holt ty úkoly budeme muset splnit.“ Řekl Denny Luně. Ta potom byla trochu v klidu. „Jdu nakoupit,“ oznámila mamka.
Mamka byla hodinu pryč, Dennymu a Luně to přišlo trochu divné, tak jí zavolali, ale nic. Denny začal mít strach, oblékl se a šel ji hledat. Luna hned běžela za ním. Šli se kouknout do obchodu, kam chodí nakupovat. A když vešli dovnitř, tak se zhrozili. V krámě byla všude krev a okolo byly poházené papírky, na kterých byly úkoly. Když se porozhlédli trochu víc, našli i mamku, ale ta byla bohužel mrtvá. Denny se koukl na papírek, který byl vedle jeho maminky. Stálo na něm: „Zabij svého syna Dennyho.“ Denny se rozbrečel. „Udělala to, aby tě zachránila,“ řekla mu ufňukaně Luna. „Já vím,“ řekl Denny a rozbrečel se ještě víc.
Uběhl rok od toho dne, co Dennymu zemřela maminka a Denny se z toho dostal docela dobře, ale to není konec. Je to teprve začátek. Bylo to 28. 1. 2032, kdy začaly z nebe padat papírky s úkoly a postupně umírali lidé. Jednoho dne padl před Dennyho papírek s úkolem: „Přidej se k nám, ale musíš opustit Lunu. Neboj se, nic se jí nestane. Bude ji opatrovat šéf vesmíru. Pokud však nesplníš, tak ty i Luna zemřete.“
Denny dal papírek přečíst Luně, ta se na něj podívala a čekala na odpověď. „Takhle jedině budeme v bezpečí, musíme k nim jít,“ hned co to Denny dořekl se rozrazily dveře a v nich stáli čtyři muži. Denny věděl, že to jsou ti z vesmíru. „Přidáme se k vám,“ zakřičela Luna. Jeden z nich se usmál a zajali je oba a táhli je do létajícího talíře.
Když vstoupili dovnitř, tak Lunu někdo zastřelil. Denny zakřičel: „Nééé, vy zrádci,“ a začal se s nimi prát. Bohužel Denny neměl dostatečnou sílu, aby všechny čtyři přepral. Jen uslyšel výstřel a dál už nic nevnímal, byl mrtvý.
