Radka Zerzánková: Jatka v pramenu

Povídka, která se umístila na 31. místě v pátém ročníku Literární soutěže Horor Webu. Povídka je uvedena v podobě, v jaké byla zaslána.

   Jednoho dne upírka Afrodíté porodila Hermovi, satan nejvyššího řádu, syna. Herm chtěl, ale syna jen pro sebe a vychovat z něj druhého satana nejvyššího řádu, proto chlapce vzal a odnesl k sobě do podsvětí, kde dítě, které dostalo jméno Hermafrodítos, začaly vychovávat chůvy.

   „Vychovejte z něho řádného muže, jak se patří na naší zemi!“ poručil jim kázavě. „Chci z něho druhého satana nejvyššího řádu,“ pochlubil se a odešel pryč z místnosti.

   Dny ubíhaly a měsíce a roky. Hermafrodítos rostl a tím i jeho žízeň po krvi. Nejvíc po lidské! Když mu bylo patnáct let, napadl své chůvy, protože ho nechtěly pustit na Ohnivou show. Jejich krev se linula rychlým spádem po mramorovém schodišti a kapala po stropu dolů do sálu, kde se konala ta Ohnivá show, na které se bavil Herm. Jakmile to Herm spatřil, běžel k synovi do pokoje. Ten právě vysával utrhnutou krvavou ruku své jedné chůvy. Ženy byly mrtvé…

   „Hermafrodíte, okamžitě přestaň!“ křikl Herm a ukázal na něho svým prstem.

   „Promiň, otče! Nemohl jsem si pomoc…“ obhajoval se Hermafrodítos, který odhodil už nepotřebnou ruku, která plácla sebou na zem. „Nemáte kapesník?“ pozeptal se sloužících a ohlížel se po nich se zakrvácenou pusou. Všichni zakroutili hlavou. Styděli se za svého budoucího pána.

   Po tomto incidentu na chvíli vyhnal Herm svého syna za trest do země upírů k Afrodítě, aby ho dokázala ovládat. Afrodíté byla pochopitelně šťastná, že má syna chvíli sama pro sebe. Ukázala mu všechno, co znala a co věděla. Hermafrodítos v zemi upírů bloudil sem a tam, když se nudil. Lovil zvěř v lesích a ulehával na mech. To bylo pro něho to nejlepší. Ta velká volnost bez chův a otce.

   Jednou po lovu, měl zrovna štěstí – narazil na zraněného srnečka, šel se umýt k lesnímu pramenu. Byl celý od krve. Měl zakrvácenou bílou tvář, ruce a košili, ale bylo mu to jedno. Zvířecí krev ho sice udržela na životě a v klidu, ale chtěl ochutnat opět lidskou! Jenomže ve světě upírů, kde byla věčná tma, měsíc pořád svítící na cestu, všude pokaždé krvavé stopy, jak lovili upíři zvěř, nebylo nic, co by ho nějak pobavilo. Chtěl něco víc! Zažít třeba nějaké dobrodružství. I ta zvěř byla zázrak! Smočil ruce v pramenu. Voda se zakalila krví a pramen byl plný krve. Tou dobou na louce seděla Salmakis, upírka z nedaleké skály, ve které bydlela se svými sestrami. Byla velice vášnivá a zároveň dobyvatelka. Co se jí líbilo, hned musela mít. Když zahlédla Hermafrodíta, okamžitě se jí zalíbil. Trhala zrovna kytky, co rostly kolem ní, ale přestala vnímat jejich krvavé barvy, tak byla poblouzněná cizincem. Musí být můj! Přísahala si. Bylo jí jedno, kdo to je, co tam pohledává a proč ho nikdy před tím neviděla. Hermafrodítos si jí všiml, až když k němu přišla.

   „Buď zdráv, chlapče! Láska přišla k nám! Já si tě oblíbila!“

   Hermafrodítos nevěděl, co je to láska, ale Salmakis se mu líbila jako jídlo. Nepoznal totiž, že je to upírka. Tak byl nezkušený! Člověk! Zajásal v duchu. Koukal na ní a přitom myslel, jak jí už trhá na cucky a ochutnává její sladkou krev. Přitom se začervenal. Salmakis si myslela, že se červená z jejího vyznání a zalíbil se jí ještě víc. Sama si byla vědoma, že Hermafrodítos není čistý upír. To by se přeci nečervenal. Hned ho chtěla ukázat sestřičkám, jakého muže si vyvolila. Aby mohly závidět. Hermafrodítos jí, ale nechtěl hned sníst, protože byl najezený. Koukal na ní jako na zjevení. Nemyslel na nic jiného, než na tu červenou tekutinu, která koluje jejím tělem. Jak jí, ale dostat? Rodilo se mu hlavě. V hlavě se mu hnaly myšlenky a ty měly jediný cíl. Krev!  

   „Jestli nemáš nevěstu, tak já jsem tvoje nevěsta! Můj milý! A do jedné ložnice spolu vkročíme!“ a políbila ho sestersky na tváře. Hermafrodítos procitl ze svých toků myšlenek. Nevěděl posledních pár minut, o čem vůbec mluvila. Tak jí nevnímal. Krev! Krev! To je oč tu běželo z jeho strany. Salmakis poodstoupila, aby viděla, jak se zachová. Ten pohlédl do jejich červených očí a pochopil, že je to upírka. Přestal mít o ní zájem a řekl: „Přestaň, nebo prchnu! A opustím toto místo.“  

   V leknutí Salmakis pravila: „Nechám tě, cizinče samotného!“ Obrátila se od něho zády a naoko dělala, že odchází. Přitom se ohlížela a sotva z dohledu byla, skryla se v houští smrti a klekla si tam. Hermafrodítos si myslel, že už je konečně sám. Nechtěl přítomnost žádného upíra. Stačila mu matka a její moudra. Už skoro zapomínal na Salmakis a její podivné řeči. Běhal vesele sem a tam po trávě. Myslící, že je sám. Po chvilce si umyl i zakrvácenou pusu. Pramen se opět zabarvil do červena. Voda ho natolik lákala, že si smočil špičku nohy, pak kotník, brzy však ho voda lákala celého. Odložil si šat stranou na mech z kvítí barvy krve a tehdy se obzvlášť Salmakis chlapec zalíbil. Její touha se zvětšila po jeho nahé kráse. Její oči jí zčervenaly ještě více. Spíše nesly barvu černé. Tělo jeho průzračně prosvítalo, tak jak pod sklem by bylo. Salmakis měla šílenou touhu chlapce na hruď tisknout.

   Zatím Hermafrodítos se pošplíchal dlaněmi tělo a pažemi máchal vodou kolem sebe. Raduje se dokonale. „Ty jsi můj!“ křikla Salmakis a ohodila šat. Vyhrkla se za ním do vody. Omotala ho jako krakatice svojí oběť. Chlapec se brání, ale marně. Dívka ho drží pevně. Líbá ho, on však jí kousá do krku. Jizvy se jí objevují na krku, hned záhy mizí. Krev je na chvilku a opět mizí. Hermafrodítos se vzpírá, ale marně. Je příliš lapen jako ryby v sítích. Salmakis mu svoje ruce dává na jeho hruď a ovíjí se kolem něho.

   Když se chlapec přestal vzpínat, omotá ho dívka jako anakonda svojí oběť. Párkrát ho kousne dokonale. Chlapec krvácí déle a rány se mu hodí pomalu. Je vysílený hrozně.

   Herm však vidí ve svém zrcadle jatka v pramenu. Okamžitě se rozhněval na oba dva a povolal kletbu nevyšší. Spojil oba těla v jedno. Hermafrodítos vyšel z pramene. Ne už jako muž a ani jako žena. Byl spojení z obou pohlaví. Stal se hermafroditem. Začal křičet ženským hlasem. „Otče! Já za nic nemohu! Zaklej radši tu vodu! Ať kdokoliv do ní vkročí, ať vyjde jako polomuž. A kdo se jen smočí ať je zženštilý!“

   A tak se i stalo. Od té doby žijí dvoupohlavní živočichové. A náš hlavní hrdina? Už nadobro zůstal hermafroditem a přestal pít jakoukoliv krev.

Hororová tvorba


Přidat komentář





Související články
Laura Pokorná: Hra
Petr Miňovský: Na správném místě v nesprávný čas
Leontýna Trníková: Noc ve škole
Emanuel Svoboda: Soutěžan
Václav Nerud: Děs v nemocnici
Lukáš Vesecký: Objev
Mirek Šváb: Hvězdář
Jiří Janík: Horor přichází z vesmíru
Martina Kimová: Horor přichází z vesmíru
Simona Michálková: Smrtící déšť andělů
Jakub Zemánek: Souhvězdí černého motýla
Roman Bílek: Vůně levandulového pole
Katerina Dvořáková: Trn
Johnny G: Gilgamešův klíč
Pavla Skřivánková: Zlatařická Paní
Petr Šulc: Přízrak ve městě
Radka Gregušová: To co z nás zůstalo
Mirek Šváb: Žďár
Štěpán Pospíšil: Povídka o ztracené duši
Dan 'Euronymos' Ledl: Mormo
Kateřina Linková: Long Lankin
Michal Horák: Davidův prak
Tomáš Hladký: Němý sluha
Petr Borovec: Dívka v kapli
Vladimír Zábrodský: Prokletí
Jitka Ládrová: Kočičí smrk
Ondřej Kocáb: Na okraji propasti
Jela Abasová: Sestřiččin pláč
Zdeněk Hulbach: Pod Ďáblovou skálou
Václav Nerud: Jeskyně hrůzy
Martin Petiška: Popravy aneb Smrti
Tereza Řiháková: Upíří chůva
Ladislav Zelinka: Probuzení
Lenka Kašparová: Já nevím
Kirja: Monstrum
Mirek Šváb: Hledač pokladů
Michal Horák: Teror z lesa
Anna Štětková: Stačí zatáhnout závěsy
Tomáš Vorobok: Proměna Josefa Kulíka
Michaela Buriánková: Kde dávají kočky dobrou noc
Robert Poch: Pomsta
Petr Doležal: Pondělí
Zdeněk Hlaváček: Kousnutí
Ondřej Kocáb: Stodola
Tomáš Hladký: Ovečka jde do nebe…
Jakub Zemánek: Nová adresa
Ida Burghardt: Rekviem pro baletku
Karolína Kristlová: Zastaralý dům
Nikola Marešová: Usínání
Vilém Koubek: Rok
Tereza Janošcová: Dismay dcera temnoty
Tereza Yeny Stratilová: Halloween v Andoveru
Lukáš Záleský: Vítejte v Little Stone
Mirek Šváb: Skrýš
Eliška Hrachová: Ztracená vzpomínka (povídka)
Petr Šuráň: Ratolesti
Roman Vaněk: Samhain
Ondřej Kocáb: Navždy spolu
Helena Drdlová: Mám pod postelí bubáka!
Michal Matoušek: Martin Kroloch
Eva Maříková: Přitažený za vlasy
Honza Vojtíšek: Koledu nebo něco provedu
Tomáš Kratochvíl: Melinbrosia
Lenka Raclavská: Bílá orchidej
Barbora Majerčinová: Horor přichází z vesmíru
Barbora Langrová: Horor přichází z vesmíru
Marek Bílek: Horor přichází z vesmíru
Vlaďka Novotná: Horor přichází z vesmíru
Kateřina Kollmannová: Kimi no nawa
Petr Miňovský: Drobné zaváhání
Vlado Hložka: Návštěva
Sára Rudová: Podivný kámen
Petr Šulc: Pokání
Vladimír Zábrodský: Mimozemšťan
Ondřej Kocáb: Naše nejlepší mozky
Nikola Puškárová: Tajemné zrcadlo
Romča Štěpánek: Smrt pod vašima nohama
Marcela Handlová: Není zahrada, jako zahrada
Martin Melichar: Věčnost
Matěj Novobilský: Radochova studna
Tereza Hladká: Rudé květy
Roman "BeeSee" Bílek: Šelma s karmínovýma očima
Michal Nožička: Les
Jana Rozmarinová: Teke Teke
Ekia: Pověst o Temné ženě
Alena Kohoutková: Tanečnice
Anežka Pelantová: Tiché klekání
Josef Lachendro: Les
Jan Konečný: Πλάσματα του φωτός [Plásmata tou fotós]
Jakub Zemánek: Zpívající lípa
Vít Martin Matějka: Vila
Maya Urbanová: To se přece nestává
Bára Saša Menčíková: Smích klauna
Pavel Hýbl: Páteční večer: Myslíte, že vás nic nepřekvapí?
Martin Hájek: Adéla
Veronika Havelková: Tylovské psycho
Antonín Martínek: Pod kůží
Edita Knotková: Sindibádova poslední cesta
Eliška Drongová: Kosířka
Karel Galoni: Smrt je krásná
Michal Matoušek: Něco tam skrývají
Veronika Papanová: Deník - Posel smrti
Jitka Mertlová: Výměna
Eva Bartáková: Prase na porážku
Simona Švantnerová: Třináctka je smolné číslo
Jela Abasová: Tak já se zpovídám
Vladimír Zábrodský: V rokli Pustého žlebu
Svozilová Ludmila: Vítej v pekle, Ireno
Jiří Linhart: Nezvaný host (variace na věčné téma)
Kateřina Richtrová: Kara a Hallowen
Zuzana Moravcová: Střepiny strachu
Jiří Sivok: Jen víra
Martin Koreček: Noční
Barbora Zakonovová: Halloween
Lenka Dvořáková: Hostina
Jana Hollmann: Chata hrůzy
Veronika Schreiberová: Áách jo, Halloween
Petr Boček: Dýňová kalamita
Adéla Rosípalová: Démoni a duchové o Halloweenu
Tereza Kadečková: Tanec s duchy
Klára Kubíčková: U zrcadla
Jakub Ullmann: Krok od zatracení
Vojtěch Zvelebil: Návštěva ze starých časů
Vít Martin Matějka: Plyšák
Michaela Neuvirtová: O večeru halloweenském
Michaela Cvejnová: Sss