Leontýna Trníková: Noc ve škole

Povídka, která se umístila na 21. místě v šestém ročníku Literární soutěže Horor Webu. Povídka je uvedena v podobě, v jaké byla zaslána.

„Já se tak moc těším.“ vyhrkla Lin když paní Petersonová vzala do rukou papír s našimi jmény. „Klídek.“ řekla jsem a chytla ji za ruku. „Třído myslím že na toto se těšíte už celý týden a tak snad ještě chvíli vydržíte slečno Mauerová.“ řekla a s ledovým výrazem ve tváři se podívala na Lin. „Jistě paní Petersonová.“ Řekla Lin s pohledem zabodnutým do naší lavice. „Tak. Dnes se uskuteční přespávání ve škole. Jak jistě víte je nabídnuto jen pěti žákům se skvělimy výsledky. Bohužel jsem nevybírala žáky já ale pan ředitel a jeho zástupce.“ Řekla a podívala se na Lin která jen uhnula pohledem. „Ve škole budou dnes v noci přespávat tito žáci Eathen Karamacov, Lin Mauerová, Annabell Keiová, Sandra Baysová a Paula Marxová.“

 Crrr „Konečně zvoní“ řekla Lin s jiskřičkami v očích. „Hele tvůj miláček po tobě pokukuje Annabell“ řekla Lin a podívala se někam za mě. Otočila jsem se a opravdu, Eathen se na mě díval a ze své lavice se usmíval. Když jsem si dobalila věci vyšli jsme na chodbu a pak jsme vyrazili na oběd.

 „Jsem tak moc ráda že jsme se tam dostali všichni, ale vzala bych jsi sem pro jistotu i zbraň protože tu bude spát i Sandra“ řekla Lin a posadila se ke stolu. „Hele přesně kvůli tomuhle jsme se přece učili na každý test a na každé zkoušení, nějaká SANDRA nám to nezkazí“ řekla jsem s úsměvem na tváři a namotala na vidličku pár špaget.

Když jsme dojedli došla jsem si pro tašku a vyrazila vstříc proskleným dveřím s Lin po boku. Jako vždy jsme si s Lin povídali ale já jsem pořád měla v koutu mysli dnešní přespávání, neměla jsem z toho dobrý pocit.

Věci na přespávání mám zabalené tak můžu jít do parku. Ráda jsem tam chodila.

 Byla jsem tak zabraná do přemýšlení že když jsem se podívala na hodinky nemohla jsem uvěřit vlastním očím „Proboha vždyť už je za deset minut půl šestý musím jít.“

Celá udýchaná jsem se zastavila před Lin která už na mě čekala na našich schodech. „Říkala jsem si jestli přijdeš ještě dneska.“ řekla rýpavým tónem. „Promiň ztratila jsem pojem o čase, uf. Ale jsem tady.“ Zapadla jsem domů a popadla svoje již připravené věci. „Mami já jdu na přespávání do tý školy.“ Křikla jsem na mamku do horního patra ale jediné co mi odpovědělo byly zapnuté zprávy „… dnes odpoledne byl v nedalekém lese nalezen zvláštní dopravní prostředek. Ihned po nalezení ho převzala policie a poslala ho do nedávno zbudovaného výzkumného centra. Nadále vás budeme samozřejmě informovat, vaše moderátorka Jasmine Milvóklová.“ Víc už jsem ale neslyšela vyšla jsem ze dveří a zamkla je za sebou. Otočila jsem se na Lin a ta jen nechápavě hleděla na mou klidnost. „Z sedm minut tam máme stát Annabell. A to že přijdeme pozdě Petersonoví určitě na náladě nepřidá.“ „No vždyť jdeme.“ Řekla jsem a obrátila oči v sloup.

„Ani ne za minutu půl šesté, dámy.“ Hlásila paní Petersonová když jsme celé zadýchané zastavili před školou. Paní Petersonová si nás přepočítala a pak nás zavedla do tělocvičny. „Zde si rozložte spacáky a já ještě zaběhnu zamknout školu.“ Jen zmizela za dveřmi zchodili jsme spacáky na zem. Začala jsem svůj rozkládat, ale nestihla jsem to protože mě zezadu chytnul Eathen otočila jsem se a dala mu pusu to ho očividně vyvedlo z míry ale hned se vzpamatoval a chytil mě za ruku. Než mě odtáhnul řekla jsem Lin „Kdyby se Petersonová ptala šli jsme na záchod.“ „Jasně“ odpověděla mi usměvně a dorozbalila můj spacák.

S Eathnem jsme zabočili další chodbou a já se modlila abychom nenarazili na Petersonovou ale to už jsme vcházeli do učebny dějepisu byla tak šikovně postavená že když jsme si sedli za katedru nebylo nás ode dveří vidět. Eathen mě opřel zády o šuplíky stolu a začal mě líbat. Jednou rukou mě držel za hlavu a druhou kolem pasu pak jsme ale na chodbě zaslechli kroky. Eathen  přestal a podíval se na prosklené dveře „Kdo tam…“ Eathen mi zacpal pusu rukou a znovu se podíval na dveře pak ruku sundal a zadíval se mi do očí. „Musíme jít princezno, už nás začali hledat.“

Vystrčila jsem hlavu ze dveří a rozhlédla se po chodbě zamrazilo mě z toho co jsem uviděla, každá skříňka byla otevřená a celý její obsah byl rozházen po chodbě. Vylezla jsem ze třídy a Ethen zamnou. Podívala jsem se i na druhou stranu ale tam se mi naskytnul podobný pohled. „Kdo to sakra udělal ?!“ řekla jsem s malým náznakem strachu v hlase. „To je určitě jen vtip, něco jako stezka odvahy“ ujistil mě Eathn ale myslím že tím nepřesvědčoval jenom mě.

Když jsme se vraceli do tělocvičny odkud jsme odešli zmocňoval se mě horší a horší pocit pak jsem to uviděla. Krvavý otisk ruky na zdi, zrychlila jsem krok nechtěla jsem to komentovat ani vidět z blízka. Došli jsme ke dveřím tělocvičny a otevřeli je, to co jsem uviděla mě naprosto ochromilo, Paula se krčila v rohu místnosti celá od krve a proti ní leželo tělo. Sandřino tělo. Bylo celé pocákané krví a na rukou mělo modřiny a to nejhorší, nemělo hlavu. Eathen se sebral a došel k Paule. Chytil jí kolem ramen a v náručí ji přenesl na lavičku vedle mě. Za tu dobu jsem si uvědomila že není čas panikařit. Posadila jsem se vedle Pauly a řekla „Jak se to stalo“ chvíli váhala ale pak odpověděla „O on ji ji zabil“ řekla ještě v polo breku. „Kdo ji zabil ?“ „On !!“ řekla a ukázala na velké okno kterým je vidět na chodbu. Stál, tam vysoký muž oblečený do černé mikiny se sekerou v jedné  ruce a Sandřinou hlavou v druhé. Potom jsem si uvědomila že nejsme všichni „Kde je Lin? Kde je?“ chytila jsem Paulu a zatřásla s ní, vypadala jako by se najednou probudila, úplně přestala brečet a jako kdyby to měla naučené řekla „Jmenuji se Darlok vaši kamarádku jsem zabil a tahle za chvíli umře taky ale ta dívka na kterou se ptáš je naživu a nezemře pokud půjdete po stopě.“ jak to dořekla zavřela oči a bez života padla na podlahu. Chvíli jsem na její bezvládné tělo hleděla a přebírala přitom v myšlenkách její slova pak jsem vstala a zamířila ke dveřím ale Ethen mě zastavil. Otočila jsem se na něj, vypadal jako by se mu do toho moc nechtělo ale věděl že když jde o Lin jsem neoblomná. Přistoupil ke mně blíž a řekl „Nezdá se mi to Ann, nezavoláme radši policii?“ „Ne on by jí zabil, vyděl jsi co udělal se Sandrou, tohle musíme dokázat sami.“ Nedokážu připustit že je Lin mrtvá. Známe se od školky tohle bych nepřežila.

Jdeme potemnělou chodbou každých pár kroků míjíme krvavé šipky a já si přeju aby nebyli z krve Lin. Šipek začíná ubývat a tmi přibývat, zkoušeli jsme rozsvítit ale nešlo to. Jdu jak nejtišeji dokážu a bojím se. Ano teď mám strach opravdový strach který vás požírá zaživa a vy cítíte tu bezmoc. Došli jsme před dveře vedoucí do kuchyně a jediný kdo nás vítá je paní Petersonová přišpendlená na zdi kuchyňským nožem. Je mi zle bojím se a nevím co nás čeká za těmi dveřmi. Pomalu je otevřeme a vlezeme dovnitř. Na rozdíl od chodeb v kuchyni svítí všechna světla, chvíli jsem si na světlo zvykala ale hned jak se mi to podařilo litovala jsem toho že jsem vůbec oči otevřela. Byla tam na kuchyňském pultu přepásaná pásky a na očích a puse měla šátky. Přiřítila jsem se k ní. Lekla se mě, potichu jsem řekla „Neboj Lin to jsem já“ přišlo mi že se usmála ale nejsem si jistá protože se dveře otevřeli a do kuchyně vstoupil on. „Vidím že jste si pro svou kamarádku přišli, to je šlechetné na mé planetě se mnoho takových nenajde.“ Řekl s klidným hlasem a přistoupil blíž. „Na tvé planetě?“ vylétlo ze mě bezmyšlenkovitě. „Ano, na mé planetě nepocházím totiž odtud. Jsem z planety Zara a přišel jsem jako vyslanec ale když jsem přistála vzali jste mi mou loď, ihned jsem to hlásil velitelství a tam usoudili že je to projev nepřátelství už posílají další jednotky aby bylo jednoduší vaši planetu ovládnout.“ Páni on je z jiný planety ale jak to že vypadá jako člověk? A proč nic neřekl už předtím policii? Jasně zavřeli by ho do laboratoře a zkoumali ale kdyby se obrátil na prezidenta a požádal o spojenectví tak ho neodmítnou. „Omlouvám se ale lidé jsou už takový nevědí že nejsou ve vesmíru sami.“  Eathen začal vyjednávat? Jako vážně? „Nevíte že je tu dalších milion civilizací? Tak to napravíme. Teď to jen trochu štípne…“ „Počkat co chcete dělat?“ zeptala jsem se. „Teď vám to vlastně říct můžu nebudete si to vůbec pamatovat ale ta vaše kamarádka která řekla kam máte jít byla ovládnutá aby udělala přesně co se jí řekne a to teď udělám s vámi.“ Sotva to dořekl namířil na nás zbraň a vystřelil.

Jsem někde sama v prázdnotě, kdo jsem? Co tu dělám? Počkat něco slyším, hlas někde v dálce  „Následuj další ovládnuté do ulic města. Všem dejte tyto pokyny, blíží se válka přidejte se k Zaře nebo padněte.“

Hororová tvorba


Přidat komentář





Související články
Lucius Pelner: Zuby
Vít Martin Matějka: Onkostar
Lenka Raclavská: Bílá orchidej
Barbora Majerčinová: Horor přichází z vesmíru
Emanuel Svoboda: Soutěžan
Václav Nerud: Děs v nemocnici
Lukáš Vesecký: Objev
Mirek Šváb: Hvězdář
Jiří Janík: Horor přichází z vesmíru
Martina Kimová: Horor přichází z vesmíru
Simona Michálková: Smrtící déšť andělů
Jakub Zemánek: Souhvězdí černého motýla
Roman Bílek: Vůně levandulového pole
Katerina Dvořáková: Trn
Johnny G: Gilgamešův klíč
Romča Štěpánek: Smrt pod vašima nohama
Marcela Handlová: Není zahrada, jako zahrada
Martin Melichar: Věčnost
Matěj Novobilský: Radochova studna
Tereza Hladká: Rudé květy
Roman "BeeSee" Bílek: Šelma s karmínovýma očima
Michal Nožička: Les
Jana Rozmarinová: Teke Teke
Ekia: Pověst o Temné ženě
Alena Kohoutková: Tanečnice
Anežka Pelantová: Tiché klekání
Josef Lachendro: Les
Jan Konečný: Πλάσματα του φωτός [Plásmata tou fotós]
Jakub Zemánek: Zpívající lípa
Vít Martin Matějka: Vila
Maya Urbanová: To se přece nestává
Bára Saša Menčíková: Smích klauna
Pavel Hýbl: Páteční večer: Myslíte, že vás nic nepřekvapí?
Martin Hájek: Adéla
Veronika Havelková: Tylovské psycho
Antonín Martínek: Pod kůží
Edita Knotková: Sindibádova poslední cesta
Eliška Drongová: Kosířka
Karel Galoni: Smrt je krásná
Michal Matoušek: Něco tam skrývají
Veronika Papanová: Deník - Posel smrti
Jitka Mertlová: Výměna
Eva Bartáková: Prase na porážku
Simona Švantnerová: Třináctka je smolné číslo
Jela Abasová: Tak já se zpovídám
Vladimír Zábrodský: V rokli Pustého žlebu
Svozilová Ludmila: Vítej v pekle, Ireno
Jiří Linhart: Nezvaný host (variace na věčné téma)
Kateřina Richtrová: Kara a Hallowen
Zuzana Moravcová: Střepiny strachu
Jiří Sivok: Jen víra
Martin Koreček: Noční
Barbora Zakonovová: Halloween
Lenka Dvořáková: Hostina
Jana Hollmann: Chata hrůzy
Veronika Schreiberová: Áách jo, Halloween
Petr Boček: Dýňová kalamita
Adéla Rosípalová: Démoni a duchové o Halloweenu
Tereza Kadečková: Tanec s duchy
Klára Kubíčková: U zrcadla
Jakub Ullmann: Krok od zatracení
Vojtěch Zvelebil: Návštěva ze starých časů
Vít Martin Matějka: Plyšák
Michaela Neuvirtová: O večeru halloweenském
Michaela Cvejnová: Sss
Ondřej Kocáb: Biohazard
Laura Pokorná: Hra
Petr Miňovský: Na správném místě v nesprávný čas
Barbora Langrová: Horor přichází z vesmíru
Marek Bílek: Horor přichází z vesmíru
Vlaďka Novotná: Horor přichází z vesmíru
Kateřina Kollmannová: Kimi no nawa
Petr Miňovský: Drobné zaváhání
Vlado Hložka: Návštěva
Sára Rudová: Podivný kámen
Petr Šulc: Pokání
Vladimír Zábrodský: Mimozemšťan
Ondřej Kocáb: Naše nejlepší mozky
Nikola Puškárová: Tajemné zrcadlo
Radka Zerzánková: Jatka v pramenu
Pavla Skřivánková: Zlatařická Paní
Petr Šulc: Přízrak ve městě
Radka Gregušová: To co z nás zůstalo
Mirek Šváb: Žďár
Štěpán Pospíšil: Povídka o ztracené duši
Dan 'Euronymos' Ledl: Mormo
Kateřina Linková: Long Lankin
Michal Horák: Davidův prak
Tomáš Hladký: Němý sluha
Petr Borovec: Dívka v kapli
Vladimír Zábrodský: Prokletí
Jitka Ládrová: Kočičí smrk
Ondřej Kocáb: Na okraji propasti
Jela Abasová: Sestřiččin pláč
Zdeněk Hulbach: Pod Ďáblovou skálou
Václav Nerud: Jeskyně hrůzy
Martin Petiška: Popravy aneb Smrti
Tereza Řiháková: Upíří chůva
Ladislav Zelinka: Probuzení
Lenka Kašparová: Já nevím
Kirja: Monstrum
Mirek Šváb: Hledač pokladů
Michal Horák: Teror z lesa
Anna Štětková: Stačí zatáhnout závěsy
Tomáš Vorobok: Proměna Josefa Kulíka
Michaela Buriánková: Kde dávají kočky dobrou noc
Robert Poch: Pomsta
Petr Doležal: Pondělí
Zdeněk Hlaváček: Kousnutí
Ondřej Kocáb: Stodola
Tomáš Hladký: Ovečka jde do nebe…
Jakub Zemánek: Nová adresa
Ida Burghardt: Rekviem pro baletku
Karolína Kristlová: Zastaralý dům
Nikola Marešová: Usínání
Vilém Koubek: Rok
Tereza Janošcová: Dismay dcera temnoty
Tereza Yeny Stratilová: Halloween v Andoveru
Lukáš Záleský: Vítejte v Little Stone
Mirek Šváb: Skrýš
Eliška Hrachová: Ztracená vzpomínka (povídka)
Petr Šuráň: Ratolesti
Roman Vaněk: Samhain
Ondřej Kocáb: Navždy spolu
Helena Drdlová: Mám pod postelí bubáka!
Michal Matoušek: Martin Kroloch
Eva Maříková: Přitažený za vlasy
Honza Vojtíšek: Koledu nebo něco provedu
Tomáš Kratochvíl: Melinbrosia