,,Cože? Takže na ten večírek nepřijedeš?" Hovor s Michalem se mi zdál, čím dál tím nudnější. ,,Nemůžu za to, že musím hlídat Annu. Matka s otcem jdou na ples." Oznámil a jeho hlas zdůrazňoval bezmoc. ,,Tak to je v prdeli a já se tak těšil." A byla to pravda. Těšil jsem se, že si dám punč, těšil jsem se, že si zatančím s nějakou kočičkou, která bude celá žhavá z mých doteků. Těšil jsem se, že konečně budu chlap, konečně ukážu, že nejsem jen bezmocný, ubohý prvák. ,,Promiň, Adame." Michalův hlas se měnil v bezmocný hlásek. ,,V pohodě." Řekl jsem a zavěsil. Nebylo to v pohodě. Michal byl můj nejlepší kamarád už od školky. Vždy, když jsem se byl v nějakém průšvihu, zastal se mě. Doufal jsem, že tímto večírkem mu to vše oplatím. Musí tam jít, prostě musí! Večer jsem bloumal, jak na ten superbombovej večírek Michala dostat. V tom se ozvalo "cink". Pípla mi seznamka. Asi, před měsícem jsem se zaregistroval na seznamku "Poznejte svou milovanou lásku - srdcem i duši." Zdálo se mi to stupidní, ale pro mou zoufalost jsem si účet nesmazal. Dnes to bylo poprvé, co mi seznamka pípla, či vydala jakýkoliv zvuk. Objevil jsem, že nějaká holka, jménem Andrea, si mě přidala do přátel. Byla online. Chvíli jsme si psali. Řekl jsem jí snad vše. O Michalovi, večírku i jeho sestře. Zdálo se mi, že si báječně rozumíme. Po našem dlouhém rozhovoru přes internet se najednou nabídla, že by mohla Annu pohlídat. Byl jsem překvapený, ale zároveň nejistý. Tu holku jsem nikdy neviděl. Co když, je to nějaký pedofil, či jiná zrůda, která nás může všechny ohrozit. Tyto myšlenky jsem, ale pustil z hlavy a souhlasil. Neměl jsem náladu se s ní dohadovat nebo jí považovat za pedofila. Ráno jsem zavolal Martinovi: ,,Martine, poslouchej. Půjč si nějaké "cool" hadry, nageluj si vlasy a večer vyrážíme na mejdan." Nic na to neřekl, zavěsil. Bral jsem to jako "ano." Když se blížil večer, nastartoval jsem svou škodu a vyrazil k Martinovi. Stál před domem. ,,Co tě to proboha napadlo? Matka bude děsně zuřit." Byl v rozpacích. ,,Nic se nedozví, neboj. Andrea je fajn." Než jsem to dořekl, před námi se objevila dívka. Byla poměrně vysoká, blonďaté vlasy s ofinou jí lezly do obličeje. Byla krásná. Její hlas zněl, jako nejsladší, jarní vánek. ,,Jsem tady správně?" Zeptala se a její obličej se rozzářil. ,,Ale ano, jsi, já jsem Adam." Představil jsem se a tázavě se zeptal: ,,Můžeme jít?" ,,Ano." Odpověděla a vešla do domu. Martin jí vysvětlil všechny pokyny, které mu matka dala před odjezdem, a odešel. Když jsme vyjely, bylo už šero. Večírek byl asi pět kilometrů od Martinova domu, takže jsem přidal plyn a jel. Večírek byl fantastický. Všude bylo plno krásných holek, muzika, jídlo a pití. Martin byl, ale pořád nervozní. ,,Sestra se mi měla ozvat, měla, ale neudělala to, nebere telefon." ,,Uklidni se a pojď se bavit." Vybídl jsem ho a on opravdu šel. Po nějaké hodině, to ale začalo být divné i mě. Martinova sestra byla vždy poctivá. Kdyby bylo vše v pořádku, zavolala by. Dostal jsem strach. Strach pátého stupně. Co když ta žena byla opravdu pedofil, opravdu zlá. Odešel jsem z večírku, nastartoval auto a odjel. Martin, byl "na mol" takže by mě stejně neposlechl, nýbrž ani neslyšel. Dorazil jsem k jejich domu. Světla byla zhasnutá. Kolem se rozprostírala černočerná tma. Najednou jsem uslyšel výkřik z vedlejšího domu. Uviděl jsem jí. Andrea. Měla na sobě černý hábit, celý od krve. Zuby měla špičaté, přesně jako... Upír. Uviděla mě. Rozběhla se ke mně. Dostal jsem strach. Strach palčivý, zlý. Nebyl to strach o mě, ale o všechny okolo. Utíkal jsem. Jako Forest Gump, jako olympijský závodník. Byla mi v patách. Citíl jsem její dech. Cítil jsem, jak se mi zahryzává do paty. Ta palčivá bolest. Dohnala mě. Ucítil jsem pach své krve. Trhala mé orgány. Trhala mé tělo. Litoval jsem všeho, litoval jsem toho, že jsem jí poznal, litoval jsem toho, že jsem přijela, litoval jsem toho, že mě zabila….
